Domluvíme se anglicky
O tom se přesvědčili účastníci několika našich kurzů angličtiny, kteří měli své obvyklé lekce v Mánesově ul. 780 v pondělí 9. 12. 2024. Navštívit je totiž přišly 2 studentky a 1 student Filozofické fakulty UHK. Na tom by nebylo nic divného, pokud by dotyčné nepocházely z Afriky.
Jediným společným jazykem se členy naší organizace tak mohla být pouze angličtina. A skutečně, naše seniorky a senioři zjistili, že se s hosty domluvit dokáží. Afričanky promítly moc hezkou prezentaci o své zemi a naši lidé tomu většinou rozuměli. Tolik úvodem. Doufám, že o další podrobnosti se s námi podělí někteří z těch, kteří se zajímavého setkání zúčastnili. (MK)
https://www.uhk.cz/cs/filozoficka-fakulta/ff/aktualne/mezinarodni-setkani-generaci
Supr akce, všichni jsme byli nadšení. Moc příjemní tři afričtí studenti (opravdu hodně černí) s nadšením odpovídali na naše všetečné otázky. Moc dobře jsme jim rozuměli, protože britská angličtina je kromě jejich rodného jazyka jejich druhým jazykem. Tak jsme se ptali a ptali na všechno, co nás zajímalo. Svátečně vyzdobená místnost tu příjemnou náladu ještě znásobila. A vánoční cukroví jako chuťovka navíc. Jejich doprovod nám slíbil, že v případě zájmu můžeme tuto úspěšnou akci zopakovat. Budeme moc rádi, protože když se může teorie jazyka využít v praxi, pak ta výuka má o to větší význam. Díky všem, kteří pro nás tuto příjemnou předvánoční hodinku připravili!!!!
Za všechny zúčastněné děkuje Mgr. Marta Nováková plus 2 fotky níže.
Milí přátelé,
přeposílám žádost paní Trojanové a vlastně původně p. Krause o "zhodnocení" besedy s Afričany minulé pondělí.
Chtěla jsem o tom trochu mluvit v následující hodině 16. 12., ale pokud máte chuť, můžete se vyjádřit i přes email dříve - poslat to mě a já bych to celkově odeslala i s mým vyjádřením. Já jsem byla mile překvapena, jak dobře byli všichni tři studenti z Afriky připraveni (Jacob z Namibie a dvě dívky ze Zimbabwe a Ugandy). Všichni měli prezentaci o své zemi na videu v angličtině, která je jejich úředním jazykem (v Namíbii také němčina). Prezentace se týkala krajiny, fauny a flory v jejich zemích, obyvatel, některých lidových obyčejů a náboženství (většinou křesťanství), hlavních měst, dále výkladu jejich státní vlajky a ekonomie v jejich celkem mladých republikách (vymanili se z koloniální minulosti v 60-tých až 90-tých letech minulého století). Myslím, že účastníci našich anglických kurzů mohli dobře rozumět. Kromě oficiálních prezentací bylo dobré i to, že seděli u stolků s námi a tam jsme se dozvídali i další podrobnosti - např. jak dlouho zde studují (1 - 2 semestry), jak budou trávit Vánoce - domů nepoletí, letenka jen tam stojí cca 24 000 Kč, jedna studentka má v plánu navštívit své příbuzné v Německu, případně Dánsku. S Jakobem (z Namibie) jsme mluvili i o problémech ve zdravotnictví, nedostatku lékařů (často studují v zahraničí, ale pak se už domů nevrátí), studenti sami museli všichni projít před cestou do ČR velmi důkladnou zdravotní prohlídkou, o naší pomoci "Lékařů bez hranic", o vývoji léků na AIDS, o očkování atd. Je sice pravda, že jsou to dnes nezávislé republiky, ale ačkoli jsou svobodné, a přesto, že mají bohatá minerální naleziště (zlato, uhlí, nikl, chrom, křemík aj. v Zimbabwe, v Namibii také uran, diamanty, zemní plyn, Uganda je chudší) bojují často s epidemiemi, hladomorem a bídou. Všechno bohatství je v soukromých rukou (zřejmě bývalých kolonistů). Překvapivé bylo tvrzení, že většina lidí je dnes gramotná (70%), mluví dokonce i třemi jazyky.
Myslím, že i studentům z Afriky se beseda líbila. Jacob z Namibie se se mnou dokonce vyfotografoval. Kdyby to bylo možné, mohla by je ta jejich vyučující požádat, aby nám své fotografie přeposlali na email? Taky pokud fotografoval někdo z Čechů, mohli bychom fotografie vidět?
Tak to by byly mé dojmy.
Slíbila jsem ještě dodatek zhodnocení besedy se studenty z Afriky, tak jen ve stručnosti: Co nás ještě zaujalo na besedě se třemi studenty z Afriky:
Studentka Olga z Ugandy nám vysvětlila, že se místo příjmení používají rodové znaky (různých zvířat), kterým říkají "totemy" a které se dědí po otci. Nedovoluje se, že by si někdo s určitým znakem chtěl vzít osobu se stejným znakem (považovalo by se to za incest). Žasli jsme nad tím, že hovorově se u nich říká maminka "máma", tatínek "táta" (je to výslovnost, nepíše se to tak). Jak to vzniklo, je záhadou. Na dotaz, co se jim u nás nejvíc líbí, bylo jídlo, hlavně svíčková a polévka bramboračka (!)
Jacob (z Namibie), který studuje politologii a chtěl by být diplomatem, nám říkal, že ve svém věku zatím neplánuje sňatek a děti, protože je nejstarší ze 6 dětí a cítí povinnost pomoci s jejich výchovou, až na to rodiče nebudou stačit. Prý má ale prababičku starou 125 let(!), ale je to jen ústním podáním - nemají na to úřední doklady. Na Internetu se však průměrný věk uvádí kolem 50 let i méně. Homosexuální vztahy jsou zakázány pod hrozbou vězení. Stejně tak se nepovoluje manželství muže s více ženami.
V kurzu jsem zjistila, že všichni mí studenti včetně mě jsme dostali podnět zajímat se hlouběji o tyto tři země také na doma na Internetu.
Děkuji za fotografie a přeju ještě jednou příjemné prožití vánočních svátků a všechno nejlepší, hlavně zdraví a mír v novém roce.
Marta Štanglová